Kulýk vstal.
Bylo chladné, leč pošmourné odpoledne.
M. Oeuf řekl:
„Teď shniješ a zemreš v mukách, bo na tebe vysypu koš termitůch.“
Kulýk řekl:
„Ajta!“ I počal se kutáleti a vyvrhnul přesnídávku.
M. Oeuf, nepřipraven na takto zákeřný výpad, pozvedl zrak.
Žárovka, notně visící na zplihlém drátu, se v střepiny metamorfovala a nastalo veliké hemžení.
Kulýk, pozměniv hlas, řekl:
„Ajta!“
„Kdoť zde?“ zvolal zmaten Oeuf, strategicky ustupuje na jih.
Vtom náhle prudké světlo zalilo veškeré osazenstvo, jež se leknutím poblilo.
„Ha, termité utonuvše ve vlastních a mých zvratcích, nejsou mi již nebezpečni,“ řekla nápověda, neboť Kulýk sám by takto komplikované a břitké souvětí nevyplodil.
„Ehhhhhhjéééééhhhh?“ napadlo Kulýka. „Ehhhhhhjéééééhhhh?“ řekl tedy.
„Toj, opäť mi mé zlolajné plány nevyschli, ale já se vrátím,“ děl temně Oeuf, opouštěje místnost zánovní dírou v podlaze.
„Nuž, tag, unaven jsa, chrochtací prase pustím si k spaní,“ řekla nápověda.
„Nughééééééé?“ řekl Kulýk. „Chro, chrochro, napustit,“ pravil blaze o vaně.
„Nechápeš-li ničehožhuhle*, dobře ti tag.“ Pouštíc tohoto z úst, mizí nápověda v propadlišti Geschichtů.
Mustibřusk Prundibrd-Hrc, narozen 1. 3. 1929, zemřel 27. 5. 1970, kulíkistánský spisovatel a lit. kritik, kterého ovšem bral vážně jen jeho dementní prabratranec Ašororo-Buhehe-Pako Hrc-Mucligrg.
„Héhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéhéh,“ pravil Kulýk přitloukaje hřeb v zeď.
„Hoj hoj hoj hoj jocht,“ těšil se M.Oeuf, krada se špičmo ve vzpažení kladivném.
„Užněééééé,“ pronesl Kulýk hlasem inteligenta V. kategorie.
„Hrc!“ zvolal M.Oeuf, načež provedl kladivem pohyb o značné úhlové rychlosti. Železný quader dopadl na hřebec nikoli nepřidržovaný několika Kulýkovými prsty.
„Jojk,“ zahovořil tento, „ajééééééh!“ (tím má být řečeno „Jojk, některé mé prsty jsou rozmatlány –éééh“)
„Abcdefghijklmnopqrstuvwxyz,“ zasmál se M.Oeuf svým napodobitelným způsobem.
„Hééééééék.“
„ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ! VWXYZ!!!“ opakoval Oeuf důrazně. „VWXYZ!!!!“
„Zyxwv?“ otázal se Kulýk nikoli ne nablble.
„Ponm lkjihg fed,“ oponoval mu Oeuf.
„Cbaz,“ kontroval Kulýk jednoduchými argumenty.
„Yxwvu!!!! Qrst! Qrs tuvwx yzab???“ rozhořčil se spravedlivě Oeuf. „CDEF! CDEF!!!!“
„Nop,“ reagoval Kulýk. „Q,“ dodal.
„Rstuvw!“ mávl Oeuf pohrdavě rukou, aby tak zakryl svou vnitřní vyprázdněnost. „Xyz,“ zahuhlal k sobě odcházeje v dál.
„Jékékékékék,“ radoval se Kulýk. „Užzjuíííh, hgrrrrrrg prrrd žbleblebleh,“ radoval se. „Eheeheééehehehé,“ zaradoval se Kulýk.
„Přesně za dvacet osm minut a šest minut zhynež,“ řekl Oeuf mravenci lezoucímu nedaleko jeho chodidel.
„Přesně za jednu sekundu zhynež,“ řekl za dvacet osm minut a pět minut padesát šest sekund.
„Tyto dva výroky se vylučují,“ řekl mravenec.
„První výrok byl zaokrouhlen na minuty,“ vysvětlil mu Oeuf.
„Potom nebylo na místě užít výrazu přesně, neboť rozptyl vyhovujících možností činil plná 2,9 % z uvedené hodnoty,“ řekl mravenec.
„Ve skutečnosti ovšem činila chyba pouhých zanedbatelných 0,147 %,“ neopomněl zdůraznit Oeuf.
„Teoreticky ano, pakliže by byl pravdivý druhý výrok, ale ani to se nedá říci, nadto jeho nepřesnost každým dalším okamžikem mého života prudce narůstá,“ řekl mravenec. „Logicky se nedožiji toho, abych ji mohl přesně určit, leda bychom to nějak ošulili.“
„To by nebylo nejčestnější,“ řekl přísně Oeuf.
„To by nebylo,“ souhlasil mravenec.
„To by,“ řekl Oeuf.
„To,“ řekl mravenec.
Nastalo trapné ticho.
„Jéhéhéhéhéhéhéhéhéééhh,“ řekl sice Kulýk, ale nebylo to sem slyšet. Nebylo to ani tam slyšet. Nebylo to nikde slyšet. Nebylo to slyšet.
Mravenec zemřel na selhání jater právě ve chvíli, kdy se noha M. Oeufa přiblížila jeho tělu na dvacet sedm padesátičtvrtin ze dvou milimetrů.
Prase-Prd MMMCDXVIIIIII., samozvaný vládce kusu krtince v záhonu geneticky upraveného plevele na pozemku svého souseda J. Beznázvůa, dočasně v éxilu.
Kulýk popošel na stranu a odvrhl od sebe veškeré předsudky. „Béééééék.“
M. Oeuf, vida to, pronesl památná slova: „Hrc?“
„Juížwgh břusk beaiýghmudle.“
„Říká kdo?“ vysunul Oeuf bojovně levé oko.
„Říkám já, podřadné prase,“ řekla nápověda.
„Tato věta se dá pochopit dvěma způsoby, ba dokonce čtyřmi způsoby,“ vzkřikl zuřivě Oeuf.
„To dá,“ souhlasila nápověda.
„Jak mám tedy reagovat???“ vzlykl Oeuf bezradně.
„Abléééééééééé,“ vsunul Kulýk svůj ksicht do bezprostřední blízkosti M. Oeufova téhož.
„Gvarhhhgg,“ pozvracel se Oeuf sebejistě. Kulýk, nečekaje takto zákeřný protiúder, začal si poděšeně číst Méďu Pusíka.
„Tak,“ promnul si M. Oeuf ruce, přičemž rozňahňal 55 % účastníků zničehonic se do toho místa slétnuvšího sněmu létajících minisyslů, „to byjsme měli, a nyní…“
„Jahahahaha! Chahahahaha! Jechechecheche!“ počal se Kulýk veselit nad náročným surrealistickým humorem v časopise Méďa Pusík.
„Ti nevadí, vymatlanče, že to máš vzhůru nohama?“ otázal se M. Oeuf vyškrabuje si ležérně zbytky zvratků ze zuboviny.
„Jéhéhéhéhéhéhé?“ podivil se Kulýk. „Jéééh?“
„Si to snad obrať, debílku?“
„Jéhéhé!“ zvolal bezmocně Kulýk.
„»Díl, ve kterém Méďa Pusík se svými kamarády přepadne a umlátí nová zvířátka z Afriky, protože žádné černé držky nemají v jejich krásném čistém městečku co dělat«,“ přečetl Oeuf prohnut dozadu s hlavou naopak, přičemž mu zbytkové zvratky napadaly na patro. „Hepčíg!“ řekl Oeuf a naprskal tyto na dotyčnou titulní stranu Médi Pusíka.
„Jéjéjé!“ zareagoval Kulýk na vnitřní podnět. „Jéjéjé!“ zareagoval na vnější podnět.
„Ti nevadí, že máš časopis od zvratků, čuně?“ otázal se Oeuf.
„... já nevím!“ vzlykl Kulýk v těžké depresi, ale ihned se zase rozveselil pokračováním v prohlížení si časopisu Méďa Pusík.
„Vadí, ale nic s tím neděláš, jsi neschopná odmocnina z mínus jedné!“ řekl Oeuf a probodl jej ocelovým pohledem.
„Jéé... jé!“ radoval se Kulýk z pohledu, jen co si jej vytáhl z těla. „Jééé!“ radoval se.
„Mylí Fülöpku, babočka ti opět poslala hodně úhoříků monte,“ řekla nápověda.
„Tam je jurčitě překlep, ale nebudeme vulvární,“ poznamenal Oeuf.
„Nebudeme,“ souhlasila nápověda.
„Héhéhééé!“ souhlasil také Kulýk.
„Chytíme se za ruce a budeme šťastně hopsat,“ navrhl mravenec in memoriam.
„Anóóóó!“ důrazně tento nápad odmítl Kulýk a vybuchl.
„Fakt miluju furt ze sebe zetřepávat volné kvarky z Kulýka, fakt jako,“ liboval si Oeuf.
„Héhéhééé!“ řeklo několik nejbližších volných kvarků.
„Nechytíme se za ruce a nebudeme šťastně hopsat,“ pokusil se mravenec in memoriam protlačit jiný návrh.
„Nechytíme se za ruce a budeme šťastně hopsat,“ pokusil se mravenec in memoriam protlačit jiný návrh.
„Chytíme se za ruce a nebudeme šťastně hopsat,“ pokusil se mravenec in memoriam protlačit jiný návrh.
„Chytíme se za ruce a nebudeme šťastně hopsat,“ pokusil se mravenec in memoriam protlačit stejný návrh.
„Za to, jak jsme si hezky povykládali, ždibec pietní úcty zasloužíš,“ pravil Oeuf a chytil se za ruce, aniž by šťastně hopsal.
„Teprve nyní dosáhnu po smrti k lidu,“ pravil mravenec in memoriam a odlezl s bojovnou plísní na rtech.
„A to je konec pro hádky. Hádci sou malí a musí už jít spat,“ řekl nekompromisně Oeuf.
„Béééé!“ řeklo několik volných kvarků, kteří se rozhodli hádky hájit.
„Ffff!“ zrušil Oeuf problémy všemocným prskancem a zlověstně se omotal vánočními žárovičkami. „A teď zmačknu čudl a bude ze mě pudl,“ řekl a tak se stalo.
A za 14 miliard let se zhaslo a byl pokoj.
dopsáno 24. 1. 2009