B.U.E.K.

Osoby:

(Na scenu přichází Pusík, Pusík a Debühlegg.)
PUSÍK
(odkašlává si) Eche, éééhmmm, erchchgghh…
PUSÍK
(jde pryč)
DEBÜHLEGG
(nedělá nic)
(Přichází Stanisław Lem)
STANISŁAW LEM
Vojcek mne bude srovnávat s AC-DC. (Pusík do něj strčí) S Beatles. S A. C. Clarkem.
PUSÍK
(světácky) Well, yeah! … (očividně nemá, co by řekl) Great, yeah, really, oh yeah, actually.
DEBÜHLEGG
Já končím jako nejmenší město Rakouské republiky.
PUSÍK
Yeah! … Hééém… E, no takžééé, takžééééé…
STANISŁAW LEM
(lanžhotským nářečím) Moje sci-fi předpovjedi sa venkoncem nepotfrdiłi. Ale to sa zmjení!
PUSÍK
(přichází) Ha, ha, scénář začíná být lehce chaotický.
PUSÍK
Scénář začíná být těžce chaotický.
PUMEL
(nepřichází, ale je slyšet) A nyní, ééé, a nyní, a nyní (čím dál nejistěji) … éé, no dobře, no.
PUSÍK
Natočíme film "Čekání na B.U.E.K.".
STANISŁAW LEM
Natočíme film "Octomilka scifibáseň". (recituje)
Octomilka stěhovavá
samá noha, samá hlava.
V noci sa ně o ní zdává
Octomilka scifibáseň.
DEBÜHLEGG
Se vám to nerýmuje, to poslední to.
STANISŁAW LEM
(přeříkává si) …sa ně o ní zdává, octomilka scifibáseň. Hmmm (rozjasní se) … Až mě z toho bolí dáseň - (civilně) asi mám to, paradentózu. No, a je to.
PUSÍK
Ještě rým na "paradentózu".
PUSÍK
(rozrušen vpadne) Dovolíte? (s patosem) Jsem jak páté kolo u vozu, Jak složka dvojhvězdy ve Velkém Vozu, Podle níž si každý zkouší zrak, Když není mrak, Když je pěkné sluníčko, Popojdi maličko.
STANISŁAW LEM
To je trochu nesmysl, ne? Přece není vidět Velký Vůz, když svítí sluníčko.
PUSÍK
(nakvašeně) No dobřéé, dobřéé, tak "Když je pěkné měsíček, Popojdi malíček".
PUSÍK
"Popojdi malíček"?
PUSÍK
Tak "Popojdi pro kozu."
DEBÜHLEGG
(radostně) A to se rýmuje s tím "paradentózu"!
STANISŁAW LEM
Pro jakou kozu?
PUSÍK
No pro kozu, no, ste eště neviděl kozu??
STANISŁAW LEM
Co to s tím má co dělat?
PUSÍK
Nic, to je prostě řeč poesie! (recituje) "Když je pěkné měsíček, popojdi pro kozu." V tom je skryto tolik významů, že byste se z toho zablil.
STANISŁAW LEM
(zpívá) A já se za-bli-ju, A já se za-bli-ju, A já se za-bli-ju, Tra-lala-lala. Ale to jsme trochu odbočili.
PUSÍK
Ba že jo.
(Trapné ticho. Nakonec se Stanisław Lem rozhodne znovu zazpívat)
STANISŁAW LEM
A já se za-bli-ju, A já se za-bli-ju, A já se za-bi-ju, Tra-lala-lala. (Střelí se do hlavy atrapou pistole, ovšem s náležitým třeskem. Klesne k zemi.)
DEBÜHLEGG
(dramaticky přiklekne ke Stanisławu Lemovi a hmatá mu po krku) Žije!
PUSÍK
To se ví, že žije, vždyť to nebyla opravdická pistole, vy slabomyslný jedinče.
PUSÍK
(přihrne se) Ukažte? (hmatá Stanisławu Lemovi po krku daleko nešetrněji než předtím Debühlegg) Nóóó…
STANISŁAW LEM
(dusí se a mává rukama) Chrrrch, herrrch, héééch!
PUSÍK
Nóó, žije!!!
STANISŁAW LEM
(zvedá se a odhání Pusíka) Tady se nehodí být mrtvý. Kde jsme to byli?
DEBÜHLEGG
Popojdi pro kozu.
STANISŁAW LEM
Co-… aha. A co takhle "Popojdi kousíček"?
PUSÍK
Popojdi kozíček.
PUSÍK
"Kozíček"?
PUSÍK
Tak "Popojdi kolíček".
PUSÍK
(nevěřícně) Co??
PUSÍK
Tak "Přines mi kolíček".
PUSÍK
Jako od psa, jo?
PUSÍK
Ne, jakože budu věšet prádlo.
STANISŁAW LEM
(dosud jen zíral, kam spěje jeho verš, nyní se vzpamatuje) Věšet prádlo??
PUSÍK
Nó, věšet prádlo a přitom budu čumět na hvězdy.
STANISŁAW LEM
Ach tak… Potmě věšet prádlo?
PUSÍK
Šak svítí měsíček!!
DEBÜHLEGG
(uznale) Tý brďo, to je promakané!
PUSÍK
Takže to je: na na na, Když není mrak, Když je pěkné měsíček, Přines mi kolíček, … ééé…
PUSÍK
(vpadne) Pověsím žmolíček.
PUSÍK
Co je "žmolíček"?
PUSÍK
No žmolíček, jako trocha hadrů (ukazuje rukama) sbalená do takové hroudy.
PUSÍK
No, dobře, řekněme, že jde o básnický novotvar.
STANISŁAW LEM
Ale ještě tam není žádný sci-fi prvek. Třeba: Náhle zář se z nebe line - Letí ňáké UFO divné. Ne, to nezní moc dobře. Nanana se z nebe line…
PUSÍK
(vpadne) Je to asi Carl Linné.
STANISŁAW LEM
Co, proč??
PUSÍK
No jako že přiletěl ve stroji času, né?
STANISŁAW LEM
(upřímně zaujat) Aha? Ale to je zajímavé! Je to asi Carl Linné. Ale co dál??
PUSÍK
Spadlo jako hruška, teda jabko na Newtona, … Ale mně je to putna.
STANISŁAW LEM
Vy ho hned necháte zemřít? Vždyť kolem něj se mohl odvíjet celý další děj!
PUSÍK
Můžou ho nějak zábavně pohřbívat. Někde ho třeba ztratí, s někým vymění, jak to bývá v těch komediích o mrtvolách.
DEBÜHLEGG
Mohl by se z něho stát zombie.
PUSÍK
(nadšeně) Ano!! Leze Linné ven z té trosky - Odteď žere jenom mozky.
STANISŁAW LEM
(pohoršeně) Ale tohle, taková neúcta k velikému vědci!
PUSÍK
Ále, vědci… Prostě chodil, čuměl, neznal ani jednu pitomou kytku, tak pro každou vymyslel nějaký blábol jako název… A všichni mu to sežrali.
STANISŁAW LEM
(v rozpacích) Ale to snad…
PUSÍK
Odteď žere jenom mozky, na tom trvám a za tím si stojím.
STANISŁAW LEM
Ale tak dobře… Hm. Jenom mozky… Přesto zůstal velkým vědcem, My ho zesměšňovat nechcem.
PUSÍK
Mluvte za sebe, jo?
STANISŁAW LEM
Tak "Já ho zesměšňovat nechcu…" Ale to se zas nebude rýmovat!
PUSÍK
Tak tam dáme "My ho zesměšňovat chcem"!
STANISŁAW LEM
To pak nemá logiku a navíc to také není pravda.
PUSÍK
Tak hlasujme - kdo chce zesměšňovat Carla Linného?
(Přihlásí se jen Pusík. Nakvašeně se kolem sebe rozhlíží.)
PUSÍK
Chm! Srabové!
PUSÍK
Jeden! Kdo nechce zesměšňovat Carla Linného?
(Přihlásí se Stanisław Lem.)
PUSÍK
Jeden! Kdo se zdržuje?
(Přihlásí se on a Debühlegg.)
PUSÍK
Dva! Takže žádný názor nezískal většinu.
DEBÜHLEGG
Jak to dáme do básně?
PUSÍK
No tak… blablabla, Přesto zůstal velkým vědcem, Někteří ho zesměšňovat chcou, Někteří ne A zbytek se zdržel.
STANISŁAW LEM
To moc dobře nezní. Osobně bych se přimlouval za svůj původní návrh.
PUSÍK
Ale za to dáme: Ale někteří ho zesměšňovat chcem, Protože byl pěkným blbcem.
STANISŁAW LEM
No dovolte, jak to můžete říct?
PUSÍK
Každý je tak trochu blbec. A ještě jsem mu přiznal, že byl "pěkný"! I když to vůbec nevím a dovolil bych si o tom pochybovat.
STANISŁAW LEM
(chce raději tohoto thematu zanechat) No, dobře, tak opusťme už toho Linného…
PUSÍK
Vždyť jste sám chtěl, aby se kolem něj točil děj!
STANISŁAW LEM
Ale takhle jsem si to nepředstavoval…
PUSÍK
A jak teda, vy idealisto?
STANISŁAW LEM
No tak že vědec formátu Linného je konfrontován s moderním světem, z toho by plynulo mnoho zajímavých situací… a dialogů…
PUSÍK
Zajímavých tak možná pro nějakého sucharského dědka s patnácti tituly. Ale běžného čtenáře více pobaví vraždění a masakry a vydlabávání bílé kůry ze záhybů lebečních kostí…
PUSÍK
Takhle bychom mohli přiblížit osobu Carla Linného zejména mládeži!
STANISŁAW LEM
Ale vždyť to vyvolá naprosto zkreslený dojem!
PUSÍK
Ale kuš!
PUSÍK
No tak dobře, kde jsme skončili?
DEBÜHLEGG
Ale my ho zesměšňovat chcem, protože byl pěkným blbcem.
PUSÍK
Poslyšte, jste tu taky od něčeho jiného, než že nám říkáte, kde jsme skončili?
DEBÜHLEGG
Nó, ééé…
STANISŁAW LEM
To je jedno, takže… Hmm…
PUSÍK
Jak vidí živáčka, Nastává honička.
PUSÍK
No moment, zombie se přece nepohybují nějak dvakrát rychle, oni jen chodí.
PUSÍK
Éé, tak chodička. Jak vidí živáčka, Nastává chodička.
DEBÜHLEGG
(směje se)
PUSÍK
(hledí na Debühlgga) To je tak strašně vtipné?
DEBÜHLEGG
(upadne do těžké melancholie) Já se tak stydím.
STANISŁAW LEM
No, dobře, tohle mi připadá jako další vhodná příležitost zanechat této pošetilosti a ééé, nnauvgjít m-mydlo.
PUSÍK
Cože?
STANISŁAW LEM
(nervózně) Už je to tak.
PUSÍK
(snaží se zachránit situaci zpěvem) Deutschland, Deutschland, (Pusík do něj zděšeně štípe) tak dobře, tak ňákou jinou, ééé, (zoufale s patosem) když mě nic nenapadá!!!
PUSÍK
(snaží se ho utěšit, sám na pokraji zhroucení) Átttak si dáme tř'áá… Hu-
PUMEL
(vbíhá na jeviště, za sebou táhne transparent s nápisem "Zdravíme sovětské bratry") A nyní si ukážeme, tak jó, tak dobře nó, tak nic, nó (uraženě odkvačí, ačkoliv nikdo nic neřekl)
PUSÍK
(z posledních sil) T-tak kde jsme to skončili.
DEBÜHLEGG
(je naprosto v háji, třese se a kvíká) …uhu…uhu…
PUSÍK
(v zoufalství) Tak to je konec! (zastřelí se)
URSPRUNG
(rázně a radostně vchází, stylem žoviálního konferenciéra, který sype z rukávu jeden vtip za druhým) Ahoj! Že jsem vám tady chyběl? Já to vím, já vždycky když někam dojdu, tak mně řeknou: ,Nó, vy ste nám tady chyběl!!!' (divoce se směje svému vtipu, když se dosměje, jeho elán se rychle vytrácí, jakoby na něco napjatě čekal, hystericky) No! Tak to řekněte!!!
PUSÍK
(otráveně, ze své pozice mrtvoly) Nó, vy ste nám tady chyběl, no.
URSPRUNG
(čím dál nepříčetněji) Já nejsem žádný labilní cvok, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nejsem!!! Prostě ne! Ne! Ne! Nejsem! Nikdy! (přejde do patetického řečnického tónu) Nikdy! A s tím se máme smířit???? My, kteří jsme vlastní krví, vlastní krví, (divoce gestikuluje a odsekáva slova) těmahle! svýma! bezbrannýma! rukama! (zarazí se) b-… (stylem zakončení řečnické otázky) …rukama? Nikdy! Níííííkdýýýýýýýý. (naprosto civilně) Já se menuju Ursprung. (zuřivě) Ale všichni, a to bych chtěl zdůraznit, všickni, mi říkají PAKO! To jsem chtěl říct, na tom stojím a za tím si trvám. (uvědomí si, že řekl blábol) Teda že na tom si stojím… To je jedno!! A vy, jak tu jste, teď budete sledovat mě, jak tady chodím a melu nesmysly a jsem naprosto nudný a trapný. (začne přecházet sem a tam, mluví víceméně k sobě, občas se pro sebe zasměje) Babička vařila papáníčko, postavila kanapíčko. Babička vařilo kanapíčko, hehehe, babička pokapala na kafíčko. Babičko pokaplo na fukíčko, Kučipko na čučli hucli hucli huc. Umáčko na kapa ňúčko, Bubočka popakalo hupák. (žbleptá dál různé variace na první větu, může ale v podstatě říkat úplně cokoliv)
STANISŁAW LEM
(hovoří k divákům, zatímco za ním Ursprung chodí a blábolí) Vážení diváci, tato hra, která mimochodem ve svém žánru patří mezi to nejpolitovánější…, teda mezi to nejpolitováníhodnější, ne, pardon, mezi to nejpozoruhodnější, to je poněkud laciné dělat humor na základě primitivních přebreptů, ale co mám dělat (mezitím se vedle něj postaví PUSÍK a začne říkat přesně totéž od začátku, takže vznikne poněkud nepřehledný kánon), když je to tam napsané, i toto, co říkám zrovna teď, tam bylo napsané, i tohle, i tohle, a toto taky, i když tohle a zejména tohle už tam je vysloveně samoúčelně. Ale co jsem chtěl zejména vyzdvihnout, (PUSÍK začne rovněž jeho řeč přeříkávat od začátku) je to, co nás na každém kroku provází a co nám činí život pestřejším a bohatším, hovořím o takových těch zelenožlutých mrchách, co hnusně bzikotají a vylučují odporný žahavý sliz. Co mi teď přijde obzvláště komické, je, že já teď už mluvit přestanu a on ještě ne. (postupně všichni skončí, až je slyšet zase jen Ursprungovo mumlání)
URSPRUNG
…bučka bývat hukapíčko, aňo brdo gyglamoškdo. Japabužda nukamínto, abapoplo julubumoch. A tohle není o prasatech. …
DEBÜHLEGG
(předstoupí) A teď si zazpíváme naši básničku.
PUSÍK
(kopne do něj, polohlasně) Básničky se nezpívají, vy slabomyslný jedinče.
STANISŁAW LEM
Tak, tři, čtyři, dva, jedna.
PUSÍK, STANISŁAW LEM, PUSÍK a DEBÜHLEGG
Octomilka stěhovavá
Samá noha, samá hlava
V noci sa ně o ní zdává
Octomilka scifibáseň.
Až mě z toho bolí dáseň
Asi mám to, paradentózu.
Jsem jak páté kolo u vozu
Jak složka dvojhvězdy ve Velkém Vozu
Podle níž si každý zkouší zrak
Když není mrak
Když je pěkné měsíček
Přines mi kolíček
Pověsím žmolíček.
Náhle zář se z nebe line
Je to asi Carl Linné.
Spadlo jako jabko na Newtona
Ale mně je to putna.
Leze Linné ven z té trosky
Odteď žere jenom mozky.
Přesto zůstal velkým vědcem
My ho zesměšňovat nechcem. (poslední dva verše PUSÍK ostentativně nezpívá a dělá ksichty)
Ale někteří ho zesměšňovat chcem
Protože byl pěkným blbcem (poslední dva verše STANISŁAW LEM ostentativně nezpívá a dělá ksichty)
Jak vidí živáčka
Nastává chodička. (nastane trapné ticho)
PUSÍK
(zděšeně) Do háje, vždyť my sme to nedokončili.
PUSÍK
Ale už jsme určitě byli za polovinou.
STANISŁAW LEM
Být to na mně, tak jsme byli už za koncem, ty poslední čtyři verše bych klidně vyškrtl a nic se nestane.
PUSÍK
Úplně stačí poslední dva verše.
PUSÍK
Tak kompromis, poslední tři verše.
STANISŁAW LEM
Co z toho vyleze?
DEBÜHLEGG
,Přesto zůstal velkým vědcem, my ho zesměšňovat nechcem, ale někteří ho zesměšňovat chcem.'
STANISŁAW LEM
No, to nakonec ani není tak špatné, v tom se dokonce skrývá veliká a hluboká pravda, skoro bych řekl poselství.
PUSÍK
(nedůvěřivě) Jo?
DEBÜHLEGG
(nadšeně) Jééé!
PUSÍK
(k divákům) A v tom se skrývá i poselství této pitomé hry. Kompromis, to je to jediné, co vede k nějakým výsledkům-
PUSÍK
To neni pravda!
PUSÍK
Ticho! (k divákům) A proto dělejte kompromisy, nehádejte se, buďte dobrými křesťany, případně muslimy, hinduisty, pohany, ateisty, podle situace, a bude nám všem na tomto světě dobře.
DEBÜHLEGG
(se slzou v oku, freneticky tleská) To bylo krásné!
PUSÍK a STANISŁAW LEM
(v rozpacích) Hm, echm, no…
PUSÍK
Vy pitomci, tak si to sem poďte zkusit pronést nějakou závěrečnou promluvu!
PUSÍK
Ursprung pronese závěrečnou promluvu. (Přivedou Ursprunga do popředí)
URSPRUNG
(dosud nepřestal mlet) …spolykala barbiturátky. A pak zdechla a zůstala mrdlá na posteli jak stará onuce. Co?
PUSÍK
Závěrečnou promluvu!
URSPRUNG
Nikdy! Nikdy! Nííííííkdýýýýýýý. Jsem blázen, chci ústavní léčbu. (odvrátí se a dál si huhle pro sebe)
PUSÍK
To by mohl říct každý. ,Jsem blázen, chci ústavní léčbu.' No, vždyť to říkám.
PUSÍK
Opravdu? ,Jsem blázen, chci ústavní léčbu.'
DEBÜHLEGG
,Jsem blázen, chci ústavní léčbu.' Jéééé!
STANISŁAW LEM
Už jsem dlouho nic neřekl. To už teď vlastně není pravda. To je logický oříšek.
PUMEL
(přichází, už z dálky huláká) A nyní, a nyní, a nyní vám řeknu vtip. Šel pán k doktorovi a ten mu říká, posaďte se, a dál to neznám. Tak jsme se zasmáli a můžeme jít domů.